Rok vydání: 2016 u nás, o rok dříve ve státech
Originální název: Made You Up
Krátký popis děje: Alex je prostě divná. Okolí na ní shlíží z vrchu a ona už ani neví čemu může věřit. Přestupuje na novou střední školu, aby si dodělala svůj maturitní ročník. Tam potkává Milese.
Abych byla upřímná, šla jsem do tohoto čtení bez toho, aniž bych o příběhu cokoliv věděla. Včetně anotace. Jednoduše jsem zabrousila na webovky internetového knihkupectví Martinus a objednala si knihu, která už dle obálky lahodila mému oku.. Nevím proč právě proto, to ve mě vyvolávalo domněnky, že bude stát za starou bačkoru, leč nemohla jsem se mýlit víc. Hlavní hrdinka Alex, má nevšední koníček. Ráda zachraňuje lapené humry z nádrží. A také má červené vlasy. Je to od prvních stránek sympatická, osmnáctiletá holka, ke které si člověk ale musí dláždit cestu jen opatrně. Nepotkáte ji bez fotoaparátu při ruce. Není to ani tak proto, že by tak ráda pořizovala snímky svých přátel a okolí, jen má občas problém rozeznat skutečnost od iluzí. Přesně to se děje uvnitř její hlavy. Svádí vnitřní boje o tom, co tu je, a co si vymyslela.
Prvních dvacet stran mě napadalo, že jsem byla ke knize kritická oprávněně. Jenomže po čtvrté kapitole, když Alex vchází na první hodinu v nové škole? Bylo to více než dobré. Psáno ich formou. Skvěle vykreslené charaktery, děj se odehrává víceméně stále ve školním prostředí mezi studenty. Ta holka to nemá v životě lehké. Musí se ospravedlňovat i kvůli své rudé hřívě, jelikož ji nikdo nevěří, že je přirozená. Nicméně, to se okamžitě stává jejím nejmenším problémem. Na řadu nastupuje Miles. Kluk, který má mezi svými respekt. Miluje dějiny a tak nějak celkově je to takový chytrolín, který v hodinách může v klidu vyspávat, protože všechno ví a zná. Ale ani on nemá na růžích ustláno.
Paní autorka se postarala o několik velmi povedených hlášek. Podle všeho je jí pouhých dvacet tři let. Není proto divu, že nám svět středoškolských servíruje tak uvěřitelně. Alex zápasí ze svou hlavou jak se dá. Pak ji pomáhá i Miles, do kterého se i po tolika pokusech odmilovat zblázní... Dočetla jsem teprve před chvílí a mělo to na mě větší dopad, než jsem si představovala. Pokud bych měla nějak popsat své pocity, bylo by to nějak takhle: dostanete čokoládu, na kterou se strašně moc těšíte, ale po ochutnání zjistíte, že je hořká...Čtete totiž poutavý a velmi zajímavý příběh. Načež na vás padne ta tíha a nespravedlnost tohoto světa. Ono možná i trochu té hořkosti.
Kdybych to měla shrnout. Žádná střední není procházka růžovou zahradou. Kord, když se ještě potýkáte s nějakými těmi problémy a ostatní to na vás vědí/vidí. Lidé dokáží být tak bezohlední... místo, aby pomohli, jen ukazují prstem a hloupě se posmívají. Tahle kniha je ale naštěstí i o tom, jak se přátelé dokáží postavit čelem k těm, na kterých jim záleží, a zády k těm, kteří si nezaslouží, aby se k nim někdo stavěl jinak... Moc se mi kniha líbila. Vštěpila mi spoustu zajímavých poznatků. I jsem se leccos naučila. Například psithyrismós. Což je tichý, šepotavý zvuk. Jako vítr v listí. Krásné ne? A taky budu vědět, kdo byl Chimalpopoca či Huitzilihuitl. Takže, pokud máte rádi dějepis, holky s červenými vlasy, nebo třeba prostě jen neobyčejné vyprávění s neobyčejnou hlavní hrdinkou... Uvnitř mé hlavy doporučuji.
Žádné komentáře:
Okomentovat