Rok vydání: 2016, vydání originální verze 2013
Český název: V tomto domě straší
Originální název: This house is haunted
Krátký popis děje: Mladičká Eliza Cainová přichází o otce. Během velmi krátké doby se z ní stává sirotek. Chce změnit prostředí a jako východisko ji poslouží inzerát na místo guvernantky na tajuplném panství Gaudlin Hall...
Než se pustím do samotné recenze, ráda bych ještě jednou poděkovala celému týmu megaknihy! Toto internetové knihkupectví mi poskytlo recenzní výtisk tohoto parádního, strašidelného románu, a já nejenže si toho nesčetněkrát vážím, také je to pro mě nesmírná čest.
Máme tu krásný podzim. Sychravo, listí padá ze stromů a ulicemi se plouží tajuplná mlha. Toto období je pro mě velmi oblíbené, neboť miluji záhady, horory - a tato část roku přímo vybízí k tomu, ještě více se o tyto věci zajímat. Filmy jsou skvělé, pokud narazíte na nějakou vydařenou duchařinu. Knihy ovšem o něco lepší. Stačí v sobě mít aspoň kousíček fantazie a během čtení ji popustit uzdu. Abychom se dostali k recenzi. Eliza Cainová je jednadvacetiletá dívka, učitelka těch nejmenších žáčků (holčiček) ve škole svaté Alžběty. Vychovává ji milující otec, obdivovatel Charlese Dickense. O matku přišla, když byla ještě velmi malá. Jenomže, pak přichází i o něho. Náhle je nucena postavit se na vlastní nohy a rozhodovat se sama za sebe. Není to pro ni jednoduché. Tíží ji zármutek po otci a z Londýna se jí odjíždí jen velmi těžko.
Musím říct, autor to se čtenáři umí. Už od první stránky ti bedlivější jistě vycítí, že se něco bude dít. Příběh je podávaný ich-formou, což tedy dle mého názoru jedině prospívá. Eliza je popisována jako dobře vychovaná dívka, která je ale průbojná a pokud o něco opravdu stojí, či si chce něco prosadit, nebojí se dát do toho všechno. Smrt otce ji velice zasáhne, což pociťujeme během celého jejího vyprávění. Už na nádraží, při odjezdu z Londýna ji připadá, že tu něco nehraje. Ale protože je realistka a vše si vysvětluje jako pouhou shodou náhod, nebere na prapodivná znamení zřetel.
V roce 1867 jsou k sobě všichni zdvořilí, vykání je na místě a pokud v těchto vodách neumíte plavat, jste považováni za barbary. Pak Heckling hovoří jak mu zobák narostl a pro Elizu je na pováženou s ním vyjít. Dováží ji svou drožkou k bráně Gaudlin Hall. Otevírá ji holčička v noční košilce. Je ji zhruba dvanáct let, jemnuje se Isabella. Na svůj věk se tedy rozhodně nechová. Jde z ní strach a právě dorazivší guvernantka si drží odstup. Naopak do jejího mladšího bratra Eustáce se na první pohled zamiluje. Mráz mi šel po zádech, ačkoli já se jen tak nevyděsím. Ono málo přímé řeči a spousta popisování má něco do sebe. Gaudlin Hall, nesčetno prázdných pokojů, sem tam jde cítit zatuchlina. Chlad, zabedněná okna a aby toho nebylo málo, ty náhody, které jdou vysvětlit postupem času racionálně jen velmi těžko, přibývají.
Příběh mi připomínal hned několik hororových filmů, přičemž díky Isabelle jsem si vzpomněla i na Adamssovu rodinu. Ta dívenka byla podobně sarkastická, přechytralá a s jistým talentem děsit okolí. Jen jednou jedinkrát se v ní objevila skutečná dvanáctiletá holčička bez potřeby moralizovat, nebo Elize chystat infarkt. Zhruba za polovinou jsem si dovolila zvažovat nad tím, jak to celé dopadne. Pokoušela jsem se o rozmotání klubíčka, ale až do posledních stran jsem neměla tušení.
Vystupuje zde i malé množství postav. Kromě tedy guvernantky, dětí a pana Hecklinga je tu ještě paní Livermoreová, právník se svým asistentem, a manželé Toxleyovi. Ti všichni pomůžou dát Elize dílky zapeklité skládačky k sobě a utvořit z ní jeden celek. Charaktery jsou tu skvěle vykreslené. S hlavní hrdinkou - která je v mém věku, jsem se dokázala bez problémů ztotožnit. Všechny postavy jsem si svým způsobem oblíbila, i když pan Heckling neustále odsekávající a brmlající si pod vousy mi byl protivný. Což byl nejspíš autorův záměr. U Isabelly tomu bylo jinak. Ta mi naháněla strach. Možná to bylo jejím zvykem oslovovat guvernantku jménem i příjmením. Nebo uměním děsit pohledem. Tou obezřetností, s jakou k lidem přistupovala. I její vlastní sourozenec z ní měl respekt.
Atmosféra houstne. Eliza se začíná bát. Nejprve nedbala na ty skomíravé zvuky. Na tu ozvěnu v domě... ale když málem přijde o život, rozhodne se tomu přijít na kloub. A jak jsem zmiňovala už prve, pokud ji o něco jde, pere se do posledního dechu, dokud nezíská co potřebuje. Na Gaudlin Hall není první guvernantkou. Proč se jich tu za poslední rok vystřídalo proboha tolik? A co vůbec děti? Na otázky ohledně matky a otce nereagují, přitom Isabella jako kolovrátek opakuje, že odejít nesmějí. Autor si s námi hraje. Lstivou hru na kočku a na myš. Není od věci chvilkami se domnívat, že je Eliza blázen. Vypráví své příběhy Madge Toxleyové. Ta se velmi dobře znala s rodiči dětí Westerleyovými. I ta mlčí. Děti se chovají jakoby se nic nedělo. Autor nás napíná a sděluje informace jen velmi poskrovnu.
Nedovedu si představit být v kůži Elizy. Protrpěla si tolik. Přišla o rodiče, musela se vzdát svého zaměstnání, svého domu na náměstí v Londýně, odjela do Gaudlin Hall a už ji koneckonců nebaví být realista. Připouští si co když... co když v tomto domě straší? To se mi na tomto příběhu líbilo. Realistka, kterou popuzuje víra v nadpřirozeno, v paranormální jevy, nakonec vzdává veškeré pokusy o vysvětlování si dění pouhými náhodami. Za mě rozhodně přečíst. Můžu jen doporučit dál. Hororové příběhy, o ty je nouze. Najít kvalitní? Jako hledat jehlu v kupce sena. Pár jsem jich četla. A bez legrace můžu autorovo V TOMTO DOMĚ STRAŠÍ prohlásit za jednu z doposud nejlepších duchařin, jež se mi dostala do rukou. A jak říkám, ony tyto návraty v čase (bohužel jen na stránkách knih), mají spoustu do sebe. Velké, pusté domy, blata, mlhy, nerudní sloužící, žádná elektřina, pouze svíčky. Nikdy nevíte, kde co číhá. A náhody, ty přece neexistují, anebo ano?
Žádné komentáře:
Okomentovat