Eleanor a Park - recenze

Autor: Rainbow Rowell
Rok vydání: 2014 
Originální název: Eleanor & Park
Krátký popis děje: Dva naprosto odlišné charaktery se do sebe zamilují. Tvrdohlavá Eleanor a nejistý Park. Příběh plný hudby, nadějí ztrát a iluzí které buď zůstanou, anebo se rozplynou.

Příběh nás zavede do roku 1986. Do děje nás zavede šestnáctiletý Park. Je to chlapec z Koreje. Miluje komixy a bez svého walkmana neodchází z domu. Poslouchá Sinny Puppy a samozřejmě The Smiths (Ano, musím přiznat, že jsem si okamžitě vzpomněla na Charlieho z románu The Perks of Being Walflower, nicméně, to bych odbíhala od tématu). Má milující rodiče a trénuje bojová umění. S Eleanor se seznámí ve školním autobuse. Jednoduše si vedle sebe sednou během jedné cesty do školy. Osudové cesty?

Ona je o tolik jiná než on. Má bujné, zrzavé vlasy, které ji nedrží na místě. Prazvláštní styl oblékaní, a také spousty nelichotivých přezdívek od spolužáků. Je hodně stydlivá, na Parka vlastně několik dní nepromluví. Jejich domluva probíhá beze slov. Chlapec si čte komixy, a ona mu nenápadně nakukuje přes rameno. Tak nenápadně, až si toho Park všimne, a začne pomaleji převracet stránky. Ta holka se mu sice zdá divná, ale vězí mu v hlavě. A je rád, když ji po škole opět vidí.

A pak přišla na řadu ta tichá domluva. On ji nosil svoje komixy, ona mu je druhý den vracela. Beze slov. A potom, kromě komixů, napadlo ho nahrát pro Eleanor kazetu s jeho oblíbenými písničkami. Jak ho překvapilo, ta dívka neměla vlastního walkmana a tak se rozhodl, že ji půjčí svůj. Tahle část se mi moc líbila, takové pomalé krůčky k tomu se spřátelit. Všechno to působí tak nenuceně a mile. Pomalými krůčky si k někomu budujete cestu.

Park neměl se spolužáky problém, vycházeli s ním v klidu. Eleanor byla prostě divná a také ji to ostatní dávali najevo. Pocházela z neúplné rodiny – její matka si našla přítele, který oplýval náladami stylem aprílového počasí. Jednou usměvavý jako sluníčko a hned další den, očima metal blesky a běda tomu kdo by se mu vzepřel. A pak měla dívka sourozence. Čtyři. I ona sama byla dost náladová – a chvilkami mi přišla i dost nesympatická.

Nemůžu si pomoct, některé její chování mi nešlo na rozum, a říkala jsem si proč, to dělá. Oproti tomu Park byl jedináček z milující a bezproblémové rodiny. Jeho postava byla fajn, ztotožnila jsem se s ním spíš než s Eleanor. Totiž, ta si sice prošla několika problémy, a v životě to neměla lehké, ovšem ne vždy se k Parkovi chovala tak, jak by si to zasloužil.

Další zvláštnost na této knize je ta, že je rozdělená na dvě části. Chvíli vypráví Eleanor a chvíli zase Park. Tam kde skončí dívka, naváže chlapec a naopak. Počtení to bylo opravdu milé, i když po pravdě řečeno, zklamal mě

konec. Celá kniha je krásně rozepsaná, vše je popsáno do detailů, jenomže v určité pasáži se zjevně autorka rozhodne, že  toho vypisování bylo dost, a na konci nás odbude.

Kniha končí vyprávěním ze strany Parka. A končí zvláštně. 

Nicméně, i tak jsem byla spokojená. Líbilo se mi vykreslení postav, a také to jejich sbližování. Vztah mezi Eleanor a Parkem procházel roztomilostí i trapnostmi, tak jak to má být. Jen mi přišlo, že dívka neměla Parka ani zdaleka tak ráda, jako on ji. Můžu se mýlit, ale tak to na mě rozhodně působilo.

Rozhodně doporučuji dál. Autorka mě rozveselila a já si u čtení krásně odpočala.