Zobrazují se příspěvky se štítkemRecenze. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemRecenze. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 30. října 2016

John Boyne - V TOMTO DOMĚ STRAŠÍ || RECENZE

Autor: John Boyne
Rok vydání: 2016, vydání originální verze 2013
Český název: V tomto domě straší
Originální název: This house is haunted 
Krátký popis děje: Mladičká Eliza Cainová přichází o otce. Během velmi krátké doby se z ní stává sirotek. Chce změnit prostředí a jako východisko ji poslouží inzerát na místo guvernantky na tajuplném panství Gaudlin Hall...


Než se pustím do samotné recenze, ráda bych ještě jednou poděkovala celému týmu megaknihy! Toto internetové knihkupectví mi poskytlo recenzní výtisk tohoto parádního, strašidelného románu, a já nejenže si toho nesčetněkrát vážím, také je to pro mě nesmírná čest. 

Máme tu krásný podzim. Sychravo, listí padá ze stromů a ulicemi se plouží tajuplná mlha. Toto období je pro mě velmi oblíbené, neboť miluji záhady, horory - a tato část roku přímo vybízí k tomu, ještě více se o tyto věci zajímat. Filmy jsou skvělé, pokud narazíte na nějakou vydařenou duchařinu. Knihy ovšem o něco lepší. Stačí v sobě mít aspoň kousíček fantazie a během čtení ji popustit uzdu. Abychom se dostali k recenzi. Eliza Cainová je jednadvacetiletá dívka, učitelka těch nejmenších žáčků (holčiček) ve škole svaté Alžběty. Vychovává ji milující otec, obdivovatel Charlese Dickense. O matku přišla, když byla ještě velmi malá. Jenomže, pak přichází i o něho. Náhle je nucena postavit se na vlastní nohy a rozhodovat se sama za sebe. Není to pro ni jednoduché. Tíží ji zármutek po otci a z Londýna se jí odjíždí jen velmi těžko. 

neděle 4. září 2016

Stephen King - TO (RECENZE)

Autor: Stephen King
Rok vydání: 1993, vydání originálu; 1983
Originální název: IT
Krátký popis děje:  Zlověstný klaun Pennywise tyranizuje děti, žijící v doposud klidném městečku Derry.




Tohle přelouskat, tomu se říká výzva. 1052 stran. Pan autor u mě má obdiv už jen za toto. Jak někdo může vymyslet příběh, takového rozsahu? Knihu jsem měla před pár lety pouze vypůjčenou. Musela jsem si prodlužovat výpůjční lhůtu. Nyní jsem si příběh připomněla. Stephen King jednoduše ví, jak se lidem dostat pod kůži. Celé toto vyprávění má nápad, a spád. Ten šílený rozsah v počtu stran vůbec nevadí. Ve finále je to taková menší povinnost, pro každého hororové nadšence.

Další parta dětí. Mají různé charaktery, potýkají se se svými problémy. Jeden má astma, dalšímu zemřel bratr a zasáhlo ho to tak, až koktá. Další je otylý, anebo vyrůstá v rodině, ve které se k němu chovají otřesně. Ale mají jeden druhého a drží při sobě. Začnou je pronásledovat noční můry v podobě klauna zabijáka. Ten se potuluje po městě a připravuje děti o život. Městečko se bojí, co bude následovat. Zvyšuje se ostraha, všude chodí strážníci a nahání školáky domů.

Ale tenhle příběh v sobě má něco víc. Pennywise v tomto příběhu je brán jako takový, řekněme... milník. Dětem je dvanáct let. To znamená, že jsou jednou nohou v pubertě, zatímco tou druhou spočívají v dětství. Klaun, neboli TO - jak je nazýván, ztělesňuje jejich nejhorší obavy a děsy. Každý se něčeho bojíme. Ale tu zrůdu vidí pouze děti. A pokaždé když přivolají dospěláka, ten jakoby počiny Pennywise prostě přehlížel. Ovšemže, dávno má období fantazírování a různých povídaček za sebou. Jeho oči vnímají svět jinak.

Bill, Eddie, Stanley, Beverly, Mike a Ben dospějí. Zaměří se na budoucnost, svou kariéru a hledají si partnery. Opustí Derry, ale ještě předtím si přislíbí, že pokud se TO někdy vrátí, do městečka přijedou, a postarají se, aby TO zmizelo jednou provždy. Jak roky plynou, zapomínají. A když jsou po třiceti letech skutečně zavoláni nazpět, netuší proč je kolem takový humbuk. Nedokáží si nic vybavit. Nevědí, jak TO vypadalo, anebo co TO vlastně bylo. Jelikož to nikdy neexistovalo. Byl to výplod dětské mysli. Klaun je jen smyšlená figura, skrze kterou chtěl autor poukázat na ztrátu dětské nevinnosti. Na okamžik, kdy děti začnou vnímat svět tak, jako dospělí.

sobota 3. září 2016

Tělo - RECENZE

Autor: Stephen King
Rok vydání: 2014, originál 1982
Originální název: Different Seasons
Krátký popis děje: Čtveřice chlapců se vydává na dobrodružnou výpravu. Po jejím konci už není ani zdaleka tak důležité to, co bylo prve, nýbrž něco úplně jiného.




Co se týče tohoto románu, já sama se budu zaměřovat pouze na jednu z povídek a to TĚLO. Kdo zná Stephena Kinga, ví, že je mezi autory a čtenáři vyhlašován za mistra hororu. Tenhle kousek se ale jeho typického žánru drží jen špičkami prstů. Kromě Těla kniha obsahuje ještě Nadaný žák (ten vyšel v nakladatelství Práce, coby historicky první vydání Kingovy četby, spolu s již zmíněnou povídkou už roce 1991), a dále pak Rita Hayworthová a vykoupení z věznice Shawshank a Dýchací metoda

Tělo. Tématika hororu se tu vyskytuje opravdu jen mizivě. Celé je to vlastně jen jednoduchý příběh, o přátelství čtyř dvanáctiletých chlapců. Do vyprávění nás zasvětí jeden z nich. Goordie Lachance. Citlivý klučina, který se stále ještě nevzpamatoval ze smrti svého staršího bratra Dannyho. V budoucnu by se rád stal spisovatelem. Pořád čeká na nějaké uznání od svých rodičů, ale ti si ho nevšímají. Ačkoli jsou to čtyři měsíce, co měl jeho bratr autonehodu, nedokázali se vzpamatovat. Goordie si dokonce myslí, že si jeho matka s otcem ve skrytu svých duší přejí, že to měl být on... že to on měl zahynout v tom autě. 

Goordie se s tímto faktem vypořádává jen velice těžce. Má ale naštěstí své tři věrné přátele. Teddyho Duchampa, Verna Tessia a především Chrise Chamberse. Právě k němu má nejblíže. Svěřuje se mu se svými starostmi a strastmi. Chrise nemá město rádo. Jeho rodina je ta profláknutá pakáž od Chambersů. Sourozence má v lochu a jeho otec ho mlátí. Několikrát kvůli tomu nemohl ani přijít do školy. Teddy je trošku šílenec, a Vern takový ňouma, který by se nejraději jen držel maminčiny sukně. A pak přichází to velké dobrodružství. Ray Brauer je nezvěstný... a oni se ho rozhodnou jít hledat. K místu, kde byl naposledy spatřen. 
Ačkoliv je právě ono tělo hlavním motivem celého příběhu, pan King od něho upouští. Což samozřejmě vyprávění jen prospívá, protože z obyčejného povídání se stává neobyčejné. Spíše se zaměřuje na charaktery jednotlivých postav. Ukazuje nám, prostřednictvím hlavních hrdinů, že život dvanáctiletých je stejně náročný jako dospělých. Děti se cítí nedoceněné, nikdo je neuznává, rodiče je nepochválí. Chrise například obviní, že ukradl peníze na mléko. Sice se přizná, že je skutečně vzal, ale pak je vrátil. Jenomže, tohle už nikdo neví. Na Gordieho stále dopadá ta tíha ze smrti Dennyho. Je to o vymanění se z předsudků. O hledání sebe sama. Chlapci po konci té výpravy tuší, že se v jejich městečku něco změnilo. Včetně jich samotných. I oni jsou trošku dospělejší. 

Vyskytují se tu sprostá slova. Pro autora denní chléb. V každém jeho příběhu jsou, ale v tomhle jen minimálně. Za pochopitelných situací... a pak, jsou to kluci. A je jim dvanáct. Sdělují světu, že každý potřebuje někoho, kdo při něm bude stát. Právě pod tímto názvem byla povídka zfilmovaná. STŮJ PŘÍ MĚ. Ve skvělém obsazení v čele s Riverem Phoenixem, Willem Wheatonem, Coreym Feldmanem a Jerrym O´Conellem. A tihle kluci při sobě vážně stojí. Jsou oporou jeden pro druhého. Nakonec se z pátračky stává příjemné melancholické povídání, kdy má jeden chuť, prožít ho taky. 

Poslední píseň - RECENZE

Autor: Nicholas Sparks
Rok vydání: 2010, ve spojených státech 2009
Originální název: The Last Song
Krátký popis děje: Sedmnáctiletá Ronnie je nucena spolu se svým mladším sourozencem strávit letní prázdniny u svého otce, se kterým se jejich matka před několika roky rozvedla. Na konci léta bude hlavní hrdinka o dost dospělejší, také smutnější.. a možná i trochu zamilovaná.


Nicholas Sparks patří k mým oblíbeným autorům svého žánru. Tím mám na mysli především romantické příběhy. Hlavní hrdinkou je rozverná puberťačka, která se poměrně často zaplétá do problémů. Její matka ji z nich pak musí vysekávat. Ronnie je naprosto otrávená představou, že má celé prázdniny strávit u svého otce. U muže, který opustil její matku.

Příběh mi od vyprávění doslova sedl. Pan autor jednoduše umí. Umí se převtělovat a přeplouvat napříč generacemi. Abych tohle tvrzení trošičku objasnila; nedělá mu problém hovořit jako dospělý člověk, rozbouřený puberťák ani jako osmiletý kluk. Nejspíš povinnost každého dobrého spisovatele. Ne všem autorům to ale dokážu takhle baštit.

Co mi drobet vadilo, tak vyprávění z pohledu třetí osoby. To mi k příběhu tak nějak nesedlo. Působilo by daleko více reálně, kdyby se tu vyskytla ich-forma. A možná trochu méně těch dlouhých popisů a více přímé řeči. Jinak nemám nic co bych vytkla. Nechybí sentiment, ani klišé. To je tu ale podané ve snesitelném množství.Coby celek je Poslední píseň moc krásná letní romantika. Jak už název napovídá, nechybí tu hudba. Ronnie se od odchodu rodičů do sebe uzavřela. S tatínkem sdíleli společnou vášeň. Hraní na klavír. Ona odmítala k hudbě se vrátit. Ale seznámí se s Willem. Je k němu zprvu odtažitá, ale zjistí, jak moc jsou si podobní a chlapec ji ve spoustě věcech otevře oči.

Ačkoliv pan Sparks píše především romantiku, tady se to kříží s dramatem. A právě zrovna poslední píseň je jedním z příběhů, kdy se mu věnuje trošku více. Hlavně v druhé polovině knihy. Neřešíme tu lásku mezi Ronnie a Willem, ale vztah s otcem. Otevíráme pandořiny skříňky a zjišťujeme věci, které nás šokují. A poté, po dočtení jakési uvědomění, že bychom si měli vážit každého nového rána, do kterého se probudíme. Příběh byl i zfilmovaný. A pokud jde o můj názor, tak velice dobře. Rozhodně doporučuji.

sobota 27. srpna 2016

Uvnitř mé hlavy - RECENZE

Autor: Francesca Zappia
Rok vydání: 2016 u nás, o rok dříve ve státech
Originální název: Made You Up
Krátký popis děje: Alex je prostě divná. Okolí na ní shlíží z vrchu a ona už ani neví čemu může věřit. Přestupuje na novou střední školu, aby si dodělala svůj maturitní ročník. Tam potkává Milese.



Abych byla upřímná, šla jsem do tohoto čtení bez toho, aniž bych o příběhu cokoliv věděla. Včetně anotace. Jednoduše jsem zabrousila na webovky internetového knihkupectví Martinus a objednala si knihu, která už dle obálky lahodila mému oku.. Nevím proč právě proto, to ve mě vyvolávalo domněnky, že bude stát za starou bačkoru, leč nemohla jsem se mýlit víc. Hlavní hrdinka Alex, má nevšední koníček. Ráda zachraňuje lapené humry z nádrží. A také má červené vlasy. Je to od prvních stránek sympatická, osmnáctiletá holka, ke které si člověk ale musí dláždit cestu jen opatrně. Nepotkáte ji bez fotoaparátu při ruce. Není to ani tak proto, že by tak ráda pořizovala snímky svých přátel a okolí, jen má občas problém rozeznat skutečnost od iluzí. Přesně to se děje uvnitř její hlavy. Svádí vnitřní boje o tom, co tu je, a co si vymyslela.

Prvních dvacet stran mě napadalo, že jsem byla ke knize kritická oprávněně. Jenomže po čtvrté kapitole, když Alex vchází na první hodinu v nové škole? Bylo to více než dobré. Psáno ich formou. Skvěle vykreslené charaktery, děj se odehrává víceméně stále ve školním prostředí mezi studenty. Ta holka to nemá v životě lehké. Musí se ospravedlňovat i kvůli své rudé hřívě, jelikož ji nikdo nevěří, že je přirozená. Nicméně, to se okamžitě stává jejím nejmenším problémem. Na řadu nastupuje Miles. Kluk, který má mezi svými respekt. Miluje dějiny a tak nějak celkově je to takový chytrolín, který v hodinách může v klidu vyspávat, protože všechno ví a zná. Ale ani on nemá na růžích ustláno. 

Paní autorka se postarala o několik velmi povedených hlášek. Podle všeho je jí pouhých dvacet tři let. Není proto divu, že nám svět středoškolských servíruje tak uvěřitelně. Alex zápasí ze svou hlavou jak se dá. Pak ji pomáhá i Miles, do kterého se i po tolika pokusech odmilovat zblázní... Dočetla jsem teprve před chvílí a mělo to na mě větší dopad, než jsem si představovala. Pokud bych měla nějak popsat své pocity, bylo by to nějak takhle: dostanete čokoládu, na kterou se strašně moc těšíte, ale po ochutnání zjistíte, že je hořká...Čtete totiž poutavý a velmi zajímavý příběh. Načež na vás padne ta tíha a nespravedlnost tohoto světa. Ono možná i trochu té hořkosti. 

Kdybych to měla shrnout. Žádná střední není procházka růžovou zahradou. Kord, když se ještě potýkáte s nějakými těmi problémy a ostatní to na vás vědí/vidí. Lidé dokáží být tak bezohlední... místo, aby pomohli, jen ukazují prstem a hloupě se posmívají. Tahle kniha je ale naštěstí i o tom, jak se přátelé dokáží postavit čelem k těm, na kterých jim záleží, a zády k těm, kteří si nezaslouží, aby se k nim někdo stavěl jinak... Moc se mi kniha líbila. Vštěpila mi spoustu zajímavých poznatků. I jsem se leccos naučila. Například psithyrismós. Což je tichý, šepotavý zvuk. Jako vítr v listí. Krásné ne? A taky budu vědět, kdo byl Chimalpopoca či Huitzilihuitl. Takže, pokud máte rádi dějepis, holky s červenými vlasy, nebo třeba prostě jen neobyčejné vyprávění s neobyčejnou hlavní hrdinkou... Uvnitř mé hlavy doporučuji. 

neděle 21. srpna 2016

Carrie - RECENZE

Autor: Stephen King
Rok vydání: 1992 u nás, originál 1973
Originální název: Carrie
Krátký popis děje: Dívka tyranizovaná svými spolužáky a matkou, náboženskou fanatičkou zjišťuje, že umí ovládat telekinezi.




Carrie je všemi nenáviděná. Spolužáci se jí posmívají a dělají ji naschvály. Ani doma nemá klid. Tam na ni čeká šílená matka, nutíc ji se modlit a oddávat se bohu. Je jí sedmnáct, obličej má samý uher. Mastné vlasy, jež přiléhají k hlavě. Musí chodit v oblečení, které vypadá jako pytel na brambory. Na všechny se mračí, nikdo ji nechápe. To proto, že nikdo netuší, jakému teroru musí dívka každodenně čelit... Ale pak se všechno změní. Hlavní hrdinka dostává své první měsíčky. Ve škole, v dívčích sprchách. Okamžitě se stává terčem dalšího posměchu.

Kdo by se ji divil. A každému jednou přeteče pohár trpělivosti. Carrie to vše pojme jen do vyššího levelu. Stephen King se ukáže hned ve svém prvním, debutovém románu. Servíruje nám hororový příběh, který vlastně ani není smyšlený, ale trochu ze života. Odečteme-li ty fantazijní prvky. Budí se každé ráno, jen aby s vypětím sil ignorovala své spolužáky. Schovává se v zadních lavicích a čeká, že se naplní to pořekadlo o březích, které mají mlít sice pomalu, ale zato jistě. A pak zjistí, že umí pohybovat věcmi silou mysli.

To je něco pro její matku, která je zarputile věřící. Je schopna si rozbít hlavu o zeď, když má pocit, že se zpronevěřila bohu. Její dcera je dle ní posedlá ďáblem, když dostává periodu a poté hýbe nábytkem. Čtení je dosti ponuré. Možná na vás padne nejednou splín. To až když se Tommy rozhodne na přání své dívky Sue pozvat šikanovanou Carrie na ples, se situace zlepší. Věčně vystresovaná dívka se tak snaží zahnat chmury a starosti o tom, že je to celé jen jedna velká bouda, a že vše skončí salvou smíchu. Rozhodne se na velkou událost školního roku připravit. Jak se ples blíží, ona je čím dál šťastnější. V doprovodu Tommyho doslova září a konečně si ji ostatní všímají i jinak. Opravdu ji to sluší a náhle nevypadá tak šíleně... a pak se to zvrtne.

Tancovačka se mění v tragédii. Pan autor se v této části skutečně vyřádil. Skrz Carriino běsnění ukazuje, jak moc se může v jednom vystupňovat vztek. Jak moc může odstrkování a posměšky člověka zničit. Carrie nad nikým nezná slitování. Ono na druhou stranu, proč by měla. Za celé čtyři roky na střední, s ní také neměli slitování. Jen Tommy a Sue, ti neměli žádné zaječí úmysly. Ovšem, vysvětlujte toto dívce, která si opět připadala zrazená a na dně svých sil. Naštěstí (smůle pro ostatní), má možnost účinně se pomstít...

První kniha od pana Kinga co jsem před několika lety četla a před pár dny si ji připomněla. Zanechala ve mě obrovský dojem. Příběhu nic nechybí. Je obohacen o výstřižky z novin, po pohromě na plese a také o výpovědi zúčastněných.. Jsou tu i myšlenkové pochody Carrie Whiteové, vypsané mezi řádky kurzívou. Pan autor umí dokonale popsat stísněnou atmosféru, ve čtenáři vyvolat strach, zpochybnění, radost i nechuť. Tleskám. Román se samozřejmě dočkal i převedení na filmová plátna. Knize je nejvíce věrný film se Sissy Spacek v hlavní roli. Vizuálně pak lahodí oku verze z roku 2013, ovšem tam byl výběr hlavní hrdinky více než špatný.

Papírová Města - RECENZE

Autor: John Green
Rok vydání: 2014 u nás, originál 2008
Originální název: Paper Towns
Krátký popis děje: Quintin je i po letech zamilovaný do Margo. Ta se s ním ale už dávno nebaví. Jednoho večera mu zaklepe na okno. A dobrodružství začíná.




Hlavní hrdina Quentin, má těsně před maturitou. A život...? Ten mu proklouzá mezi prsty. On ho totiž nežije, ale spíš jen tak přežívá. Prochází školními chodbami, spolu se svými nejlepšími kamarády Radarem a Benem, a snaží se na sebe moc neupozorňovat. A taky je už roky zamilovaný do své sousedky Margo Ruth Spiegelmanové. Dříve to byly nerozluční kamarádi, ale po letech se jejich cesty rozešly. Ona je milovnicí dobrodružství. Ráda vykukuje z davu a je všemi oblíbená. To Quentin je její pravý opak. Jenomže v momentě, kdy ztrácí veškerou naději, se stane něco neuvěřitelného. Dívka od vedle se objeví v jeho pokoji.

Tento příběh je jedna velká metafora. Když Margo vezme Quentina na jejich dobrodružnou výpravu - akt pomsty, pro její přátele, co se k ní postavily zády - zavede ho do horních pater budovy SunTrust. Tam prohlásí, že města, i lidé jsou z papíru. Pokud něco vidíme z dálky, není vidět opotřebovanost. To samé platí o lidských bytostech. Dokud je nepoznáme, netušíme, jak moc můžou být zkažení. Druhý den Margo nedorazí do školy. Nikdo si s tím nedělá starosti. Neděje se to poprvé. Teprve po týdnu si Quentin řekne, že tu něco nehraje... Dívka pokaždé, co se vytratí, za sebou nechává stopy. Aby ji mohla rodina či přátelé vyhledat. Ani tentokrát tomu není jinak. A tak Quentin spolu se svými nejlepšími kamarády Benem, Radarem, jeho dívkou Angelou a Lacey, tehdejší nejlepší kamarádkou Margo nasedají do auta, vstříc dobrodružství.

Moc hezká celková myšlenka. Autor ani nemusí hrát na city, v člověku se emoce probudí samy od sebe. Začátek knihy je velmi vtipný, Margo je takové světýlko, které bliká na stránkách a nutí čtenáře pokračovat ve čtení. Poté je to trošku horší, zvláště ve chvílích, kdy Quentin hledá vodítka, aby ji mohl vypátrat. Cesta do Papírových měst je ale zábavná. S postavami se lze velmi dobře ztotožnit. Jak jsem měla Margo zprvu ráda, ke konci mi byla protivná. Chápu, chtěla svému kamarádovi z dětství ukázat, jak chutná život. A nezapomněla ani na tu hořkou stránku. Akorát poté působila trošku jako mrcha a ne každý by její jednání chápal. I tak ale jako celek, působivé čtení. Sice se nedostane pod kůži zase tolik, aby si čtenář ještě za měsíc říkal, jak ho ta strana sedmdesát čtyři vzala za srdce, ale za přečtení určitě stojí.








Pink Muffin @ BerryBlue - RECENZE

Autor: Hortense Ullrichová, Joachim Friedrich
Rok vydání: 2008 u nás, originál 2007
Originální název: Pink Muffin @  BerryBlue
Krátký popis děje: Díky jednomu zatoulanému e-mailu se zrodí nové přátelství




Kousek, z mého letního čtení. Na doporučení od kamarádky. S největší pravděpodobností, bych se sama k podobné knize nedostala, jenže když máme ty prázdniny, rozhodla jsem se právě pro tuto oddechovku. Určená spíše pro dívky a to ve věkovém rozmezí do patnácti let. Ale jako taková jednohubka na nedělní, deštivé odpoledne neurazí.

Vcelku originální námět na příběh. Celé se to odehrává v podobě emailové korespondence. Stylizace je provedená tak, že růžové písmo patří hlavní hrdince Max, zatímco modré chlapci, jež si říká BerryBlue. Začnou si mezi sebou dopisovat a z několikaměsíčního psaní, vznikne kamarádství. Připomínalo mi to film, s Tomem Hanksem a Meg Ryan. Láska přes Internet. V provedení pro dospívající. Psáno velmi jednoduše, sem tam se objeví nějaký vtip. Jsem si jistá, že kdyby mi bylo tak dvanáct, celé mě to upoutá daleko více. Tady jsem se jen tak ponuře usmívala, nějaké části mi připadaly drobet nesmyslné a postavené na hlavu, nad pár dialogy jsem musela protáčet panenky

Ovšem, je mi jasné, že musím brát v potaz věkovou kategorii, pro kterou je kniha určená. Kdyby ze mě mluvilo mé dětské já, bylo by nadšené. Nudíte se, a přijde vám e-mail. Jen si to představte. A s dotyčným započnete rozhovory o všem možném. Rozeberete teorii relativity, i proč se asi tak spousta lidí domnívá, že v Austrálii, u protinožců, se chodí vzhůru nohama. Za tohoto předpokladu báječná knížka. Dá se tak asi čekat, jak to celé dopadne, ale jak už jsem psala prve. Pokud nehledáte nic k zamyšlení, je toto právě pro vás. Za mě tak hodnocení spadá na hezký průměr.


Will Grayson, Will Grayson - RECENZE

Autor: John Green, David Levithan
Rok vydání: 2016 u nás, originál 2010
Originální název: Will Grayson, Will Grayson
Krátký popis děje: Co se stane, když se jednoho večera uprostřed Chicaga potkají dva chlapci jménem Will Grayson?




Ano, to jsem já. Ta bláznivá fanynka pana Johna Greena. A tak mi samozřejmě nemohlo uniknout, že téměř po šesti letech, se k nám konečně v českém překladu dostává jeho další dílo. Nicméně, tentokrát se o psaní podělil se svým dlouholetým kamarádem, a také skvělým spisovatelem Davidem Levithanem. Ten napsal například román Den co den (INFO) či young adult příběh Líbali jsme se (INFO). Měla jsem velká očekávání, jako ostatně pokaždé, když se pustím do další Greenovky. Jenomže, ta laťka, kterou si autor posadil při psaní Hvězd nám nepřály, ukotvila příliš vysoko.

Nuže, Will Grayson, Will Grayson. Dělí se na kapitoly. Ten Will, který má za kamaráda Drobka, toho se ujal John Green. Toho druhého, jež žije jen se starostlivou maminkou David Levithan. Příběh opět mírně odbočuje, od takové té typické literatury pro mládež, kde se do sebe dva bezhlavě zamilují a po překonání několika překážek skončí spolu. Tady je to celé trošku složitější, komplikovanější a k zamyšlení. Ten první Will, působí na čtenáře velmi uhlazeně. Nicméně, to může být i stylem, jakým je jeho příběh psán. Nechybí Greenův laskavý humor a citlivé vyprávění. Tento Will je velmi zmatený ve svých pocitech. Je mu sice už osmnáct, ale pořád neví, co má se sebou do budoucna dělat. Ne, že by si s tím snad musel dělat starosti. Jeho rodiče, mu život nalajnovali až po skončení studií na vysoké škole. A také se mu líbí spolužačka Jane. Víceméně, jako puberťák nijak zvlášť nevyniká. V patách mu neustále pochoduje jeho dobrácký přítel Drobek. Což je přezdívka, pro urostlého chlapce, s tendencí se pořád do někoho zamilovávat a střídat vztahy jako ponožky. Tihle dva kluci se kamarádi už roky, ale právě v tomto příběhu nastane zkrat, kdy si dají ve svém přátelství pauzu. To, když na scénu dorazí ten druhý Will Grayson.

Náhody neexistují, a všechno má svůj důvod. A tak něco svede oba Graysony dohromady. David Levithan dokázal nemožné. Ačkoli kapitoly pana Greena byly dobré, ty od pana Levithana doslova výborné. Hltala jsem slovo za slovem. Hlášky se tu střídají o sto šest. Celé je to takové daleko uvolněnější, otevřenější. I dá se říci bližší čtenářům, jelikož například mluva hlavních představitelů (slangové výrazy, či vyjadřování), seděly daleko lépe. Co mi trochu vadilo, tak fakt, že každá věta, každé jméno začínaly malým písmenem. Ovšem, to mohlo být známkou Willovi roztržitosti, jeho zmatku v hlavě. Příběh ojedinělý, a nic podobného tu ještě nebylo. Postavy mají každá svůj charakter. Drobek, například je milovníkem muzikálů. A jeden takový, má v tomto vyprávění velkou roli.

U čtení se člověk nejednou zamyslí. Ze stránek číší energie, ale i smutek, radost a nejistota. Willové mají ve finále velké štěstí, že na sebe na jednom takovém imaginárním rozcestí narazí. Oba jsou totiž ztracení. Hlavně tedy sami v sobě. No, a navzájem si jsou takovou šipkou, jakým směrem se vydat. Zklamaná jsem nebyla. Rozhodně se ke knize plánuji, ještě někdy vrátit.

neděle 3. dubna 2016

Liane Moriarty - Manželovo tajemství

Autor: Liane Moriarty
Rok vydání: 2014 (vydání originálu 2013)
Český název: Manželovo tajemství
Originální název: The Husband´s Secret
Krátký popis děje: Manžel Cecilie se chová podivně. Ta pak náhodou najde na půdě dopis, který má o otevřít až po jeho smrti. Tess zase manžel oznámí, že se zamiloval do někoho jiného. Do její sestřenice, která je jako její nejlepší kamarádka. Rachel před lety zabili dceru. A ještě je tu Conner Whitby, ten s tím má jistě leccos společného. No a Rachelina snacha chce odvést jejího vnuka do New Yorku. Tři ženy a tři zdánlivě rozdílné osudy.

pátek 1. dubna 2016

R.J. Palaciová - (Ne)obyčejný kluk

Autor: R.J. Palaciová
Rok vydání: 2013 (originál v roce 2009)
Český název: (Ne)obyčejný kluk
Originální název: Wonder
Krátký popis děje: Auggie se narodil se zdeformovaným obličejem. V deseti letech nastupuje na státní školu, aby se dostal mezi kolektiv. A to pro něho vůbec nebude snadné.






čtvrtek 24. března 2016

Kathryn Stockettová - Černobílý svět

Autor: Kathryn Stockettová
Rok vydání: 2011 (originál v roce 2009)
Český název: The Help
Originální název: Černobílý svět
Krátký popis děje: Nerovnosti mezi černými a bílými. Doba kde panuje rasová segregace. Jenomže z vysoké školy se vrací třiadvacetiletá Eugenie. Chce se stát spisovatelkou. Napadne ji proto sepsat mimořádnou knihu. Vyprávění hospodyň o jejich bílých pánech. Za pomoci moudré Aibileen a odhodlané Minny se pouští do těžkého úkolu...




středa 23. března 2016

Zoe Sugg - Girl Online; Recenze

Autor: Zoe Sugg
Rok vydání: 2015 (originál v roce 2014)
Český název: Girl Online
Originální název: Girl Online
Krátký popis děje: Penny má tajemství. Pod přezdívkou Girl Online si začne psát blog. O svém každodenním životě, zážitcích, kamarádech, láskách... Pak se ji stane "největší trapas," který uvidí díky sociálním sítím všichni. Rodiče ji berou do New Yorku, kam má namířeno její matka, pořadatelka svateb. Tam se Penny zamiluje. Do pohledného Noaha. Jenomže ten má taky tajemství... A díky němu dívčina anonymita jednoho dne praskne.


čtvrtek 17. března 2016

Khady - Zmrzacená; recenze

Autor: Khady
Rok vydání: 2007 (v anglickém jazyce 2005)
Český název: Zmrzačená
Originální název: Mutileé
Krátký popis děje: O dívce, jež měla tu odvahu vzepřít se osudu




Leon Leyson - Chlapec na drevené bedne; recenze

Autor: Leon Leyson
Rok vydání: 2013
Český název: Chlapec na dřevěné bedně
Originální název: The boy on the wooden box
Krátký popis děje: Příběh podle skutečné události o chlapci, který byl zapsán na seznamu Oscara Schindlera.


Barbara Wood - Dům vzpomínek; recenze


Autor: Barbara Woodová
Rok vydání: 2003 (vydání originálu 1979)
Český název: Dům vzpomínek
Originální název: Yesterdays Child
Krátký popis děje: Mladá žena Andrea se po pětadvaceti letech vrací do rodné Anglie, kvůli vážnému zdravotnímu stavu jejího dědečka. A kdoví proč zrovna ona dostane tu možnost, vracet se nazpět v čase.

středa 17. února 2016

An Abundance of Katherines - Recenze

Autor: John Green
Rok vydání: 2014 (2006 v anglickém jazyce)
Český název: Příliš mnoho Kateřin
Originální název: The Abundance of Katherines
Krátký popis děje: Colin je génius. A líbí se mu Kateřiny. Co když ho devatenáctá Kateřina opustí? Vydává se proto se svým kamarádem Hassanem na cestu bez cíle hádanky rozřešit.



The Perks of Being a Walflower - Recenze

Autor: Stephen Chbosky
Rok vydání: 2012 (vydání originálu 2014)
Český název: Ten kdo stojí v koutě
Originální název: The Perks of Being a Wallflower
Krátký popis děje: Charlie je zvláštní kluk. Píše dopisy neznámému příteli a seznamuje ho i nás čtenáře se svými zážitky ze školy, s pocity, láskami a ostatními všednostmi o nevšednostmi, kterými prochází každý dospívající.


neděle 14. února 2016

Deník Anny Frankové - recenze

Autor: Anne Franková
Rok vydání: 1964 (vydání originálu 1947)
Český název: Deník Anne Frankové
Originální název: Diary od Anne Frank
Krátký popis děje: Mladá židovská dívka si v období holocaustu píše deník. Během toho se skrývá v zadním traktu otcovy kanceláře spolu se svou rodinou a doufá, že nebudou odhaleni.


úterý 5. ledna 2016

Eleanor a Park - recenze


Autor: Rainbow Rowell
Rok vydání: 2014 
Originální názevEleanor & Park
Krátký popis děje: Dva naprosto odlišné charaktery se do sebe zamilují. Tvrdohlavá Eleanor a nejistý Park. Příběh plný hudby, nadějí ztrát a iluzí které buď zůstanou, anebo se rozplynou.






Příběh nás zavede do roku 1986. Do děje nás zavede šestnáctiletý Park. Je to chlapec z Koreje. Miluje komixy a bez svého walkmana neodchází z domu. Poslouchá Sinny Puppy a samozřejmě The Smiths (Ano, musím přiznat, že jsem si okamžitě vzpomněla na Charlieho z románu The Perks of Being Walflower, nicméně, to bych odbíhala od tématu). Má milující rodiče a trénuje bojová umění. S Eleanor se seznámí ve školním autobuse. Jednoduše si vedle sebe sednou během jedné cesty do školy. Osudové cesty?

Ona je o tolik jiná než on. Má bujné, zrzavé vlasy, které ji nedrží na místě. Prazvláštní styl oblékaní, a také spousty nelichotivých přezdívek od spolužáků. Je hodně stydlivá, na Parka vlastně několik dní nepromluví. Jejich domluva probíhá beze slov. Chlapec si čte komixy, a ona mu nenápadně nakukuje přes rameno. Tak nenápadně, až si toho Park všimne, a začne pomaleji převracet stránky. Ta holka se mu sice zdá divná, ale vězí mu v hlavě. A je rád, když ji po škole opět vidí.