Rok vydání: 2014 u nás, originál 2008
Originální název: Paper Towns
Krátký popis děje: Quintin je i po letech zamilovaný do Margo. Ta se s ním ale už dávno nebaví. Jednoho večera mu zaklepe na okno. A dobrodružství začíná.
Hlavní hrdina Quentin, má těsně před maturitou. A život...? Ten mu proklouzá mezi prsty. On ho totiž nežije, ale spíš jen tak přežívá. Prochází školními chodbami, spolu se svými nejlepšími kamarády Radarem a Benem, a snaží se na sebe moc neupozorňovat. A taky je už roky zamilovaný do své sousedky Margo Ruth Spiegelmanové. Dříve to byly nerozluční kamarádi, ale po letech se jejich cesty rozešly. Ona je milovnicí dobrodružství. Ráda vykukuje z davu a je všemi oblíbená. To Quentin je její pravý opak. Jenomže v momentě, kdy ztrácí veškerou naději, se stane něco neuvěřitelného. Dívka od vedle se objeví v jeho pokoji.
Tento příběh je jedna velká metafora. Když Margo vezme Quentina na jejich dobrodružnou výpravu - akt pomsty, pro její přátele, co se k ní postavily zády - zavede ho do horních pater budovy SunTrust. Tam prohlásí, že města, i lidé jsou z papíru. Pokud něco vidíme z dálky, není vidět opotřebovanost. To samé platí o lidských bytostech. Dokud je nepoznáme, netušíme, jak moc můžou být zkažení. Druhý den Margo nedorazí do školy. Nikdo si s tím nedělá starosti. Neděje se to poprvé. Teprve po týdnu si Quentin řekne, že tu něco nehraje... Dívka pokaždé, co se vytratí, za sebou nechává stopy. Aby ji mohla rodina či přátelé vyhledat. Ani tentokrát tomu není jinak. A tak Quentin spolu se svými nejlepšími kamarády Benem, Radarem, jeho dívkou Angelou a Lacey, tehdejší nejlepší kamarádkou Margo nasedají do auta, vstříc dobrodružství.
Moc hezká celková myšlenka. Autor ani nemusí hrát na city, v člověku se emoce probudí samy od sebe. Začátek knihy je velmi vtipný, Margo je takové světýlko, které bliká na stránkách a nutí čtenáře pokračovat ve čtení. Poté je to trošku horší, zvláště ve chvílích, kdy Quentin hledá vodítka, aby ji mohl vypátrat. Cesta do Papírových měst je ale zábavná. S postavami se lze velmi dobře ztotožnit. Jak jsem měla Margo zprvu ráda, ke konci mi byla protivná. Chápu, chtěla svému kamarádovi z dětství ukázat, jak chutná život. A nezapomněla ani na tu hořkou stránku. Akorát poté působila trošku jako mrcha a ne každý by její jednání chápal. I tak ale jako celek, působivé čtení. Sice se nedostane pod kůži zase tolik, aby si čtenář ještě za měsíc říkal, jak ho ta strana sedmdesát čtyři vzala za srdce, ale za přečtení určitě stojí.
Žádné komentáře:
Okomentovat